Hnojiva s inhibitory

Hnojiva s inhibitory obsahují látky, které zpomalují vybrané přeměny dusíku v půdě. Pomáhají tak omezit některé ztráty dusíku a lépe sladit jeho dostupnost s potřebami plodin. O výsledku rozhoduje druh hnojiva, způsob a termín aplikace i půdní a povětrnostní podmínky.

Inhibitory mohou prodloužit dobu, po kterou zůstává dusík v určité formě. Nejde však o náhradu správného dávkování ani o záruku vyššího výnosu. Vhodný přípravek vybírejte podle formy dusíku v hnojivu a rizika konkrétního způsobu použití.

Mezi hlavní typy inhibitorů používané v minerálních hnojivech patří:

• Inhibitory ureázy zpomalují enzymatický rozklad močoviny. Tím omezují riziko úniku amoniaku, zejména když se močovina nebo hnojivo s močovinovým dusíkem aplikuje na povrch půdy a není bezprostředně zapraveno nebo spláchnuto srážkami. Účinek trvá omezenou dobu a závisí na podmínkách po aplikaci.

• Inhibitory nitrifikace zpomalují přeměnu amonného dusíku na dusičnanový. Mohou tak omezit riziko vyplavování dusičnanů a ztrát dusíku při denitrifikaci, zejména při podmínkách podporujících tyto procesy. Nezabraňují však ztrátám amoniaku z močoviny.

• Kombinace inhibitorů spojují oba mechanismy a mohou působit na více cest ztrát dusíku. Jejich přínos závisí na tom, zda konkrétní hnojivo obsahuje odpovídající formy dusíku a zda jsou pro dané stanoviště relevantní oba typy rizik.

Inhibitory denitrifikace jsou samostatnou skupinou vymezenou evropskými pravidly. V běžných minerálních hnojivech se s nimi setkáte méně často; jejich účelem je omezit tvorbu oxidu dusného při přeměně dusičnanů. Zařazení látky mezi inhibitory samo o sobě neznamená, že je vhodná pro každé hnojivo nebo každou aplikaci. Dalšími inhibitory, se kterými je možné se setkat, avšak prozatím jsou spíše předmětem výzkumu a vývoje, jsou inhibitory amonifikace (jejich účelem je zpomalit uvolňování dusíku z organické hmoty) a inhibitory fosfatázy (regulují přeměny organického fosforu).